První tramvaj v Praze vyjela skutečně již před více než 130 roky a to přesně 23. září 1875, kdy byla uvedena do provozu první trasa koněspřežné tramvaje. Ale již roku 1891 byla na zemské výstavě předváděna první elektrická tramvaj z dílny Františka Křižíka. Přestože se zprvu jednalo pouze o atrakci, bylo jeho společnostmi během devadesátých let 19. století zprovozněno a provozováno několik linek elektrických tramvají, které vedly například do Libně a Vysočan.

Konec 19. století byl vůbec ve znamení rozvoje tramvajových linek, mnoho společností a soukromníků budovala tratě např. Matěj Hlaváček vybudoval a provozoval trať na Smíchově, na návrh F. Křižíka byla vybudována Okružní dráha na Žižkov a Královské Vinohrady a byla také zprovozněna další trať na Novém Městě.

Počátkem století 20. dochází v Praze k monopolizaci tramvajové dopravy. Elektrické podniky královského hlavního města Prahy začínají zkupovat jednotlivé dráhy až se jim roku 1907 povedlo odkoupit i poslední soukromou, která je vlastněná F. Křižíkem. V té době už je v provozu zhruba 55 kilometrů tratí na 17 linkách. Tímto sjednocením může začít proces rozvoje a rozšiřování.

Rozvoj však netrval dlouho byl zastaven první světovou válkou a hospodářskou krizí. Plný provoz byl obnoven až roku 1921, tedy 3 roky po konci války. Pak ale nabralo rozšiřování poměrně rychlé tempo a už roku 1927 délka sítě přesáhla 100 kilometrů. Dodnes tento významný milník připomíná památník v Hlubočepích. Během 2. světové války musely být narychlo přebudovány vstupy do tramvají a jednotlivé zastávky kvůli zavedení jízdy na pravé straně. Roku 1942 byl zaveden celonoční provoz, který byl ale z důvodů válečné nouze v lednu 1945 opět zrušen. V revolučních květnových dnech byl provoz tramvají přerušen úplně.

Na začátku druhé poloviny 20. století se rapidně zvýšila automobilová doprava a bylo nutné situaci řešit. Bylo rozhodnuto o vybudování metra. Po jeho vybudování a uvedení do provozu se některé souběžné linky zrušily a zaroveň se zastavilo i rozšiřování linek do okrajových částí Prahy. Tramvaje přestávaly vyhovovat potřebám obyvatel města a tak byla dána přednost desítkám linek autobusů, které měly zastávky u nově vybudovaných stanic metra.

Koncem 80. let minulého století přestávalo být pohlíženo na tramvajovou dopravu jako na něco zastarého a přežitého. Stále si držela 30% všech přepravených cestujících, navíc byla (stejně jako všude v Evropě) oceňována jako ekoligický druh dopravy. Začaly tak znovu vznikat nové tratě, ta poslední byla otevřena v roce 2003 z Hlubočep na Barrandov.

V současné době se uvažuje o obnovení některých dříve zrušených tratí v centru města, například na Václavském náměstí. Byla zahájena výstavba prodloužení tratě z konečné stanice Laurová na stanici metra Radlická a v územním plánu jsou obsaženy i některé další nové tratě mimo centrum.

Zdroj: wikipedia

Historie Pražské integrované dopravy se začala psát v lednu roku 1992, když byla zahájena doprava na příměstských autobusových linkách 351 a 352. Na konci téhož roku byly do integrace zapojeny první železniční úseky a stanice ČD.

Následující rok zahájila činnost organizace ROPID a v dubnu roku 1994 uzavřela první smlouvy s dopravci o provozování linek. Roku 1995 bylo zřízeno vnější tarifní pásmo na příměstských linkách autobusů a stejný rok bylo zřízeno vnější pásmo i na železnici. Roku 1996 byla zavedena 4 vnější pásma pro předplatní jízdenky, ke kterým přibylo roku 2000 pásmo páté.

Roku 2003 byla zavedena první příměstská noční linka 601, která byla v následujících čtyřech letech doplněna 6 dalšími. V letech 2005 – 2007 byly do systému zapojeny tři přívozy.

Příměstské autobusové linky vycházející z Prahy začínají číslicí 3xx. Příměstské noční linky autobusů začínají číslicí 6xx. Železniční soupravy na hlavních příměstských tratích jsou od roku 2007 označeny jako linky S1 až S20.

Zdroj: wikipedia.org

Možná se vám tato informace nezdá, ale s prvním návrhem na zřízení podzemní dráhy v Praze byl již v roce 1898 pražský obchodník Ladislav Rott. Navrhoval tehdy, aby se využily práce na kanalizaci a asanaci, městská rada však jeho nápad zavrhla. Další plány na výstavbu podzemní dráhy se objevovaly i v předválečném Československu, ať už to byla studie „Podzemní rychlá dráha pro Prahu“ z roku 1926, nebo nebo plány, které byly vypracovány do soutěže vypsané Elektrickými podniky Hlavního města Prahy v roce 1931. Práce pak těsně před druhou světovou válkou skutečně začly, v roce 1941 byly ale právě kvůli světovému konfliktu zastaveny. Po skončení války se plánovalo obnovení projekčních prací, na příkaz vlády však došlo ke konečnému zastavení. Důvodem měla být nedostatečná hospodářská síla země.

Další návrhy pak přicházely až v 60. letech a to zejména proto, že se dopravní situace v metropoli začínala výrazně znoršovat. Hlavní tepny povrchové dopravy bývaly často ucpané, proto se objevil projekt na vybudování podpovrchové tramvaje. Na „doporučení“ komise sovětských odborníků se od tohoto projektu upustilo, začal se budovat systém metra a již rozestavěné úseky se musely přestavovat.

Původně se se zahájením provozu počítalo již v roce 1970, kvůli komplikovanosti celého projektu a hlavně malým zkušenostem se stavba protáhla až do roku 1974. Slavnostní otevření prvního úseku trasy C z 9. května 1974, následovalo o čtyři roky později otevření prvního úseku linky A (12. srpna 1978) a ve stanici Muzeum tak vznikl první přestupní bod metra. Roku 1980 byly obě trasy prodlouženy a o pět let později (2. listopadu 1985) byl do provozu uveden první úsek trasy B. Ke konci 80. let začala stavba váznout a termíny pro uvedení do provozu se začínaly mírně zpožďovat.

Po sametové revoluci v únoru 1990 došlo k přejmenování většiny stanic s ideologickými názvy – nahrazeny byly jmény, které odpovídaly místním částem, ve kterých se stanice nacházely. Ve stejném roce byl dokončen další úsek trasy B a stavby dále pokračovaly na všech třech. V 90. letech rovněž začala obměna vozového parku. Staré sovětské vozy byly buď modernizovány nebo se nakoupily soupravy nové.

Samostatnou kapitolou v historii pražského metra je srpen roku 2002. Tehdy došlo v České republice k obrovským povodním a pražské metro bylo z velké části zaplaveno. Až do března roku 2003 byly některé stanice úplně uzavřeny a celková částka za rekonstrukce se vyšplhala až téměř s 7 miliardám. Další prodloužení linek metra přišlo až v roce 2004 (Kobylisy, Ládví), poté v květnu 2006 (Depo Hostivař) a naposledy v květnu 2008 (Střížkov, Prosek, Letňany).

Kromě prodlužování již existujících tří tras pražského metra se plánuje i výstavba trasy čtvrté (D), která povede z Hlavního nádraží do Písnice a jejíž stavba by měla být zahájena v roce 2010. Už v 80. letech minulého století se uvažovalo a další trase E, která byla podle vzoru sovětské koncepce plánováná jako okružní. Znovu se o ní začalo mluvit na začátku nového tisíciletí v souvislosti s pořádáním olympijských her v Praze. Trasa však nebyla přesně naplánována a není ani zanesena v územním plánu.

No a na závěr takové malé shrnutí. K dnešnímu dni má Praha 3 linky metra a jejich celková délka je necelých 60 kilometrů. Cestující mohou využít celkem 54 stanic, z nichž 3 jsou přestupní (Můstek, Muzeum, Florenc).

Zdroj: wikipedia